Historie Československého klubu v Queenslandu

Jaké byly začátky klubu před více než 50 lety? Po komunistickém puči v r. 1948 lidé odcházeli hromadně za hranice. Jejich osudy by mohly být náměty pro mnoho dobrodružných románů. Podle vlasteneckých tradic našeho národa zakládali krajanské spolky a organisace. Já jsem přišla do Australie až v únoru 1969 a tak jsem nezažila ta ‚budovatelská léta‘ československých klubů a Sokola. Píši podle zachovaných dokladů a podle vyprávění pamětníků, jejichž řady bohužel stále víc řidnou. Na začátek bych chtěla citovat z dopisu p. Černohorského z Nového Zealandu, který je stále věrným členem našeho klubu:

„Vylodili jsme se v září 1949 z lodě ‚Farsea‘ v Newcastle a byli ubytováni v táboře Greta u Mait-landu v NSW. V roce 1950 většina Čechů odešla do Brisbane za prací. Dr. Leoš Rozbořil s manželkou Dagmar přijel do Australie na lodi ‚Amapura‘ a dorazili do Brisbane v květnu 1950. Čechů bylo hodně a scházeli se na pivo v hotelu Lennons. Klub v Brisbane byl založen v září 1950 na schůzi československých uprchlíků a předsedou byl zvolen J. Waldman, místopředseda Dr. Leoš Rozbořil, jednatel Jan Tuček. Ve výboru byl Josef Libiš, slečna Talačková, p. Kůrka a Valtr Černohorský. Koncem roku se pohádal p. Waldman s p. Tučkem, protože chtěl zatáhnout klub do politické sféry a p.Tuček žádal, aby klub byl nepolitický. P. Waldman se zřekl funkce a předsedou se stal Dr. Leoš Rozbořil.“

Co se stalo s prvním výborem? Pánové Rozbořil, Libiš, Vosička a jiní se vystěhovali do USA, slečna Talačková se provdala a žila v Melbourne, p.Tuček se v r. 1968 přestěhoval do Canberry, kde se hned zapojil do krajanského hnutí a vydával časopis ‚Beseda‘. Do Brisbane se vrátil r.1978 pracoval ve zdejším klubu a dělal skvělé pořady v československém vysílání radia 4EB. P. Černohorský v r. 1953 odjel s manželkou na ostrovy Fidži, kde pracoval jako šéf měřičského oddělení ve zlatých dolech. Potom studoval biologii-zoologii v USA. Pracoval 20 let jako vedoucí mallako-zoologického oddělení v Auckland Institutu a Muzeu. Druhý Čech tam byl hrabě Bedřich Kinský, který byl dlouhá léta ornitologem v Národním muzeu ve Wellingtonu. Národní Muzeum v Praze přijalo jako dar od p. Černohorského větší část jeho osobní sbírky tichomořských měkkýšů. Celá řada našich členů se zasloužila o rozvoj různých oborů průmyslu, sportovní činnosti i kulturního života v Australii. Od začátku v klubu obětavě pomáhaly manželky členů, nejen Češky a Moravanky, ale také Australanky a jiné národnosti.

Po založení v r. 1950 se klub pomalu rozrůstal. Přijížděly další lodě s českými emigranty a ty přitahovala možnost společenského života v klubu. Členové klubu pořádali taneční zábavy v Irish Club v Elizabeth Street., mikulášské nadílky pro děti, organisovali výlety k moři, pikniky a také jezdili daleko do ‚bushe‘, kde večer dělali táboráky, které se neobešly bez opékání buřtů a zpěvu. V r. 1963 se dohodli na tom, že by bylo dobré koupit pozemek a pořádat akce na něm a možná později něco postavit. Výbor – předseda Stanislav Šíma, jednatel František Vávra, pokladník Milan Endl a členové Olda Marek, Mirek Hájek a Jiří Huml – uvažovalo třech pozemcích a jako nejvhodnější vybral ten, který nalezl p. Huml. Vybrali mezi sebou velkou částku 70 australských liber a členové výboru a jejich pomocníci najezdili tisíce kilometrů, aby vybrali finanční příspěvky od všech členů. Každý dal, co mohl. Zvláštním pokladníkem pro tento účel byl zvolen p. Otto Ross. Jako perličku si každý z nich vzpomněl, že p. Jánský dal 5 liber v mincích. Bylo to 1200 měděných penny. Kdyby to tenkrát mohli zakopat do země, dnes by ten ‚poklad‘ vynesl pěknou částku od numismatiků. K vybraným penězům výbor přidal ušetřené peníze ze zábav a barbecue.

Zástupci klubu s velkou radostí a pýchou zaplatili firmě Granston A.Easrchen and Halligan, Solicitors v Queen Street. částku 470 australských liber, jako úhradu za pozemek a různé poplatky. Na pozemku byla kdysi chicken farm, byl zarostlý divokým bushem, vpředu byla dam s podzemním pramenem a v místech, kde jsme před lety dělali barbecue a členské schůze, byla dřevěná bouda, kde členové mívali coffee bar a sklad nápojů. Ještě tam byl přímo starožitný kuželník, který ale dobře fungoval a poskytl mnoho zábavy. Členové odpracovali stovky hodin při čištění a úpravách pozemku. Na schůzi 9.5.1965 dostal p. Jiří Huml jako ‚odměnu‘ za svou práci a zásluhy funkci ‚správce pozemku‘, aby organizoval práce na pozemku a podával zprávy o jeho stavu výboru.

Pokud by někoho zajímala historie pozemku, tak prvními majiteli byli manželé William a Mary Beech, Certificate of Title. Queensland. No 600200, Register Book Vol. 2935 Folio 190 byl zapsán dne 14.září 1955.Historie pokračuje tím, že pozemek převzal Credit House Queensland Propriety Limited a později byl prodán Československému klubu v Queenslandu a bylo to zapsáno v Register Book 2935 Folio 190 dne 21.června 1965 v 11.30 a.m. Zakoupili a zaplatili: Stanislav Šíma, Milan Endl, František Miroslav Vávra.

Po srpnu 1968 přišla další vlna emigrantů a členové klubu se jim snažili pomoci v těžkých začátcích. Dobře si pamatovali jak těžko se začíná v nové zemi, kdy je třeba se naučit cizí jazyk a najít zaměstnání – prostě začít z ničeho. Není mnoho písemných památek a tak ráda opíši část dopisu p. Jana Došlíka, kterého jsem poznala hned po svém příjezdu v r. 1969. Měl ještě podlomené zdraví, protože byl zatčen jako student pro protistátní činnost a ztrávil18 let v nejhorších vězeních včetně nasazení v uranových dolech. Přesto byl plný optimismu a chuti do práce. „Jsem s Vámi stále alespoň ve vzpomínkách. Nemohu nikdy zapomenout první chvíle mezi Vámi při barbecue 17.11. 1968 a v tento den jsem nazval tento pozemek ‚Malým Československem‘ a stal se členem. V roce 1970 jsem trávil na tomto pozemku dovolenou a čistil jsem celý pozemek „

V roce 1970 se za vedení předsedy Františka Došlíka (Janova bratra) rozhodlo o postavení Národního domu. V časopise klubu ‚Výzva‘ se objevil v červnu seznam členů, kteří dali fmanční příspěvky pro stavební fond a byl tam plánek, jak má budova vypadat. Byla zde také nabídnuta možnost zaplatit členství na deset let dopředu, aby se získaly peníze. Stavba nebyla dokončena podle plánu koncem roku 1971 pro nedostatek finančních prostředků.. 18 členů obětavě půjčilo peníze, aby stavba mohla být dokončena a zařízena.

Tito Češi, kteří zakoupili pozemek, postavili budovu z peněz, které mezi sebou vybrali a zaplatili všechny dluhy u banky, pojmenovali a registrovali klub jako‘ Československý‘ protože jsme se všichni narodili v Československu a byli vychováni v duchu Masarykových zásad. Klub trvá už přes 50 let a vůbec se nás netýkají různé politické změny v Evropě, aby bylo nutné ho přejmenovat. Tradiční jméno je naším ‚rodinným‘ stříbrem a také památka na všechny členy, kteří mu věnovali velkou část svého života.V klubu nechceme politiku a nedovolíme žádné spory, chceme přátelskou atmosféru a veselou náladu. Všichni členové výboru i jejich pomocníci pracují dobrovolně a zdarma. Nemáme žádné bohaté sponsory a jedině tak může klub existovat a vylepšovat se.

První Slovák se stal členem v r. 1971 a byl to starší pán Jano Kobolka, který hledal společnost. Byl vřele přijat a o přátelství svědčí i to, že po jeho automobilové nehodě za ním do nemocnice chodili kamarádi z klubu a také se starali o jeho chicken farm, kterou měl v Carbrook Rd, via Beenleigh a to bylo pořádně z ruky. Další vlaštovka byl p. Milan Babic a po roce 1980 se objevili další Slováci a rádi jsme je uvítali a ocenili jejich pracovitost a iniciativu.

Vrátím se zpátky k budově klubu. V roce 1972 k výročí narozenin TGM byl slavnostně otevřen Národní dům v Burbanku za přítomnosti australských politiků a všech členů a také byl posvěcen knězem. Bylo to splnění snů mnoha let, ale práce a další výdaje ještě čekaly. Zařízení nebylo valné, členové darovali nádobí a kupovali si sami židle, aby měli kde sedět. Dnes mnoho lidí obdivuje čtyři krásné velké obrazy, které tenkrát namaloval a klubu daroval známý umělec, malíř Pavel Forman.

Jako ve velké rodině lidé mají různé názory a občas byly spory o směru vedení klubu. Klub měl několikrát finanční potíže a pesimisté uvažovali o prodeji nemovitostí. Poprvé se to stalo v r.1981 a zápis z členské schůze 14.6. je velice poučný. Zaznamenává, že výbor neobdržel souhlas k odprodeji a předseda požádal od těch, kteří s prodejem nesouhlasí, závazek, že budou klub udržovat vlastní prací a pomocí. A tady je seznam těch, kteří nám Národní dům uchovali pro budoucnost : p. Tuháček, pí Tuháčková , pí Bartůňková, p. Pospíchal, pí Bajgarová, pí Kratochvílová, p.Valeš, pí Valešová, p. Síkora, p. Adamec, p. Ross, p. Pospíšil, p. Hájek, pí Hájková, p. Srbecký, pí Srbecká, p. E. Špatný, pí Braunová, pí Samohelová, p. Samohel, p. Horák, pí Babicová, p. Babic, pí Fetrlová, pí Novotná, pí Arnetová, p. Šíma, p. Jursík, p. Rada. P.Zehr slibuje podporu podle možností.

Čas rychle utíkal a oslavili jsme 50 let od založení klubu a 30 let od založení budovy. Po r. 1980 klub přistavěl verandu, která se později přestavěla na další velkou místnost určenou nekuřákům. Koupili jsme nový nábytek i koberec a podle možností zkrášlili celý vnitřek budovy. Máme bohatou knihovnu i videotéku, která slouží členům zdarma. Navštěvují nás umělci ze staré vlasti, máme dvě vlastní hudební skupiny z nichž ‚ Zpívající Bunkry‘ jsou populární v celé Australii. Založili jsme tradici Annenské pouti, poslední dva roky jsme měli vlastní silvestrovskou estrádu, kterou provedli talentovaní členové, mikulášská nadílka i důstojná oslava 28.října nikdy nechybí.

Když se v r. 1978 zakládalo etnické vysílání na radiu 4 EB, členové našeho klubu byli mezi prvními a šťastnou náhodou byla čeština první jazyk, který šel do éteru. Udržujeme dobré styky se všemi českými i slovenskými kluby v Australii, máme dobré vztahy i spolupráci s našimi zastupitelskými úřady i australskými úřady. Zúčastňujeme se veřejného života i všech kulturních akcí, které pořádají.Klub má velice dobrou pověst a navštěvují ho hosté všech národností. Vždy k nám přijdou návštěvy ze staré vlasti, uvítali jsme pokaždé naše sportovce, kteří se tu zúčastnili soutěží. Největší radost máme z českých studentů na zdejších universitách, kteří se stávají členy a chodí k nám i s přáteli a ochotně pomáhají dle svých možností.Tento měsíc jsme měli velice úspěšné ‚Sametové Disco‘ k výročí 17.11.1989 a studenti si vymysleli a provedli originální výzdobu i program.

Na vyprávění o všech obětavých a statečných členech bych neměla dost místa a tak jednou věnuji pokračování historie klubu pouze jim. Na žádost starších členů jsme vybudovali v tichém zákoutí pozemku urnový háj a tak někteří zakladatelé klubu podle svého přání spí svůj věčný sen mezi krajany. Místo je udržováno s pietou a kolem jsme vysázeli přes 50 okrasných keřů a stromků. Přiďte se k nám někdy podívat!

-j.h.- listopad 2002